O mně
Dnes už vím, že laskavost je klíč! Každé ráno mě vítá pohled do naší divoké zahrady na Kokořínsku. Můžu vyběhnout na louku nebo do přilehlého lesa sbírat bylinky a dary přírody. Okolní smíšené lesy, louky i pískovcové skály ve mně znovu probudily schopnost vnímat a komunikovat s energií přírody, bylin a stromů. Měla jsem jí odmalička, ale v ruchu velkoměsta zůstávala skrytá. Jsem vděčná, že žiju život s vnitřní jistotou, že v laskavosti a spojení se svým zdrojem dokážu zvládnout každou životní situaci.
Když jsme se s mužem před 20 lety stěhovali z Prahy na starou usedlost na okraji Chráněné krajinné oblasti Kokořínsko, měli jsme mnoho snů a plánů. Naše cesta z města ovšem nebyla vždy procházka růžovým sadem. V té době jsem už cvičila jógu i různé druhy meditací a objevovala hlubší stavy vědomí. Zpětně ale nahlížím, že jsem tehdy ještě neměla odvahu vyzvednout do vědomí své démony a stíny a těšila se jen ze světla na povrchu. Byla to cesta odříkání všeho, co zdánlivě nebylo „Božské“… Jenže každý odpor (tlak) tvoří protitlak, a tak místo kýženého uvolnění a svobody mi mé snahy o přiblížení se univerzální Pravdě přinášely spíše zmatek a otázky. Když se pak narodily dcery, konečně jsem přistála nohama na zemi. Mateřství ve mně probudilo to nejlepší, ale zároveň aktivovalo ty nejobávanější rodové vzorce a bolesti. Rozhodla jsem se skutečně vykročit na cestu k sobě a spokojenému životu nejen pro mě, ale i pro moje děti. V těhotenství jsem se také poprvé setkala s Bachovými květovými esencemi a jejich účinnost na strachy, obavy a úzkosti mě tehdy opravdu překvapila. Když jsem si pak přečetla životní příběh Dr. Bacha, byla jsem doma! S myšlenkou, že hlubší příčinou nemocí je vnitřní nerovnováha mezi duší a naší osobností (životem), souzním dodnes.
Tenkrát jsem ale ještě byla sobě a svému potenciálu na hony vzdálená (i když samozřejmě jen v mé mysli). Měla jsem rozvinutou Crohnovu chorobu, procházeli jsme s manželem krizí ve vztahu a mateřství přinášelo jen střípky radosti, převládal pocit obrovského vyčerpání, vlastní nedostatečnosti i nulového času pro sebe. Byla jsem na začátku… Začátku chvilkami svízelné i bolavé cesty zpět k sobě a svému plnému potenciálu a darům. Když se teď ale dívám nazpět, nelituju ani jedné minuty!
Začala jsem zkoumat skutečné pohnutky svých činů, prohlubovala vědomí přítomnosti a pracovala na propuštění rodových zátěží a nefunkčních komunikačních vzorců nejen v partnerském vztahu. Pomalu jsem rozmotávala klubko vnitřních traumat a sebedestrukčních přesvědčení. Pochopila sem, že nikoliv odříkání, ale přijetí života a všech jeho darů i výzev vede ke svobodě, po které jsem od dětství toužila. Koncept sebelásky a laskavosti k sobě byl pro mě vlastně novým pojmem, ale posunul mě mílovými kroky k cíli. Studium a využívání Bachových esencí mi konečně přineslo posun v emočních tématech, ve kterých jsem se sama nemohla pohnout z místa. K uvolnění rodových traumat jsem využila techniku konstelací, metamorfní motýlí masáže a kineziologickou praxi. A světe div se, jak jsem postupně uzdravovala svůj vztah k sobě, Crohnova choroba ustoupila a dnes jsem již více než 5 let bez léků a podporuji tělo jen mými milovanými bylinkami. Po mnoha letech hledání jsem spokojená ve svém těle, uzemněná a usazená v sobě. Kráčím životem s pokorou, laskavostí a zároveň pevností. Už vím, kdo jsem.
Díky Bachovým esencím dnes můžu předávat své zkušenosti s využitím energetických darů přírody na cestě k sobě a životu v plném potenciálu. Neznám jednodušší, a přesto maximálně účinnou přírodní metodu, která by dokázala harmonizovat negativní emoce. Láska k přírodě rozproudila mou kreativitu a vznikly energetické bylinkové šperky, které dnes tvořím pro ženy na míru. Sdílím také sebeláskové techniky, které změnily můj život za tři minuty denně.
V současnosti jsem ve výcviku One Brain – kineziologie. Věnuji se józe, naší divoké zahradě i tvorbě sebeláskových vizualizací. Miluji jednoduchost a zkoumám, jak do života vpustit ještě více radosti a lehkosti. S manželem se navzájem podporujeme a zatím procházíme období puberty našich dcer s důvěrou a grácií. Ať už nás čeká cokoliv, a možná že to zase nebude procházka růžovým sadem, život mě baví!
