Šperky k menarché – tedy k oslavě první menstruace – dělám opravdu ráda. Přijde mi, že s nimi holky, vlastně už už mladé slečny, úplně rozkvetou a mění se v ženy před očima. Jsou to prostě zázraky přírody.
Tento šperk jsem vytvořila pro dceru mé kamarádky, ale nedávno jsem menarché oslavila i se svou mladší dcerkou. A přimělo mě to k zamyšlení…
Byl by lidský život jiný, kdybychom v dospívání věděly věci, které nám tehdy nikdo neřekl nebo se jednoduše „nenosily“? Tady jsou tři myšlenky, které bych asi nejvíc přála vědět svému mladšímu já a které jsem sama pochopila možná až po čtyřicítce. Naše děti jsou na tom v tomto ohledu o dost lépe, i když zase čelí úplně jiným výzvám…
1. Na vztazích se musí pracovat (pohádky lhaly:-)
Myslím, že už k dospívání by měla patřit informace, že partnerský vztah nefunguje na bázi „zamilovali se a žili šťastně až do smrti“, jak nás tím krmili v pohádkách. Vztah se musí vědomě budovat, musíme věnovat pozornost jeho růstu a oba partneři se musí opakovaně rozhodovat pro společnou cestu – v dobrém i ve zlém.
2. Za své potěšení si zodpovídáme samy
V se*uální výchově má naše křesťanská civilizace jistě velké mezery. Jako zcela zásadní mi přijde informace, že za svou se*ualitu a potěšení si zodpovídá každý sám. Pokud neznám své vlastní tělo, nevím, jak reaguje, a neumím o tom komunikovat, ani sebeskvělejší milenec nebo milenka s tím nic nenadělá. Historicky vzato za vše mluví fakt, že kompletní anatomie klit*risu byla poprvé popsaná až v roce 1998!
3. Svoboda ducha začíná u rodových vzorců
Třetí věc se týká spíše seberozvoje. Aleluja, že dnes už dětem neříkáme „drž hubu a krok“, ale „rozvíjej se, dělej, co tě baví, a buď v tom dobrá/ý“.
Ale je v tom ještě jeden háček. Z vlastní zkušenosti i z praxe v kineziologii vidím stále jasněji, že pokud chceme v životě využít svůj plný potenciál, je potřeba si být vědoma rodových vzorců a zátěží a pracovat s nimi. Ať chceme, nebo ne, tyto vzorce nás zatěžují a do velké míry i definují. Pokud nerozvíjíme cestu vědomého bytí, jsou naše reakce z 90 % automatické. Většinu času tak jen opakujeme to, co jsme se jako děti naučily, odkoukaly nebo čím jsme reagovaly na nějaké tehdejší nebezpečí. Podívat se na rodinné vztahy a situace, které se v rodové linii opakují, je základním krokem pro život ve svobodě ducha.
A jak to máte vy? Napadají vás jiná témata, která by bylo fajn předat další generaci dříve, než dovrší dospělost? Nebo věci, o kterých máte pocit, že by změnily váš život, kdybyste je věděly dříve? Klidně mi napište – úhlů pohledu je nepochybně mnoho.;-)
P.S. Pokud by vás zajímala Kineziologie – One Brain, tedy terapeutická metoda, která pracuje s rodovými vzorci na úrovni těla, podvědomí i vědomí, mrkněte sem.